ONUTĖ GRAŽINYTĖ – KLAVÍRNÍ RECITÁL / MORAVSKÝ PODZIM

Program recitálu litevské klavíristky Onutė Gražinytė je plný dialogů: prochází jím dialog hudby z její domoviny s hudbou zahraniční; dialog Alexandra Skrjabina a jeho litevského současníka Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise; dialog Skrjabinových a Čiurlionisových preludií s pozdějšími preludii francouzského autora Oliviera Messiaena; dialog Grażyny Bacewiczové a Vytautase Bacevičiuse – sourozenců z polsko-litevské rodiny; dialog Skrjabina a „litevského Skrjabina“ Bacevičiuse; dialog Bacewiczové a její brněnské vrstevnice Vítězslavy Kaprálové…

ALEXANDER SKRJABIN
Preludium B dur op. 17. č. 6

OLIVIER MESSIAEN
Preludium č. 1 „Holubice“

MIKALOJUS KONSTANTINAS ČIURLIONIS
Preludium h moll VL 182a
Preludium H dur VL 186

OLIVIER MESSIAEN
Preludium č. 7 „Tichý nářek“

MIKALOJUS KONSTANTINAS ČIURLIONIS
Preludium Des dur („Pastorální“) VL 187

ALEXANDER SKRJABIN
Preludium Des dur op. 11 č. 15
Preludium d moll op. 11 č. 24
Preludium C dur op. 48 č. 2

MIKALOJUS KONSTANTINAS ČIURLIONIS
Preludium F dur/a moll VL 188

ALEXANDER SKRJABIN
Preludium C dur op. 11 č. 1
Preludium D dur op. 39 č. 2

ALVIDAS REMESA
Stigmos (Stigmata), pět miniatur

VYTAUTAS BACEVIČIUS
Poema č. 4 op. 10

VÍTĚZSLAVA KAPRÁLOVÁ
Dubnová preludia op. 13

GRAŻYNA BACEWICZ
Sonáta č. 2

Onutė Gražinytė klavír

Program koncertu ke stažení zde.

Alexander Nikolajevič Skrjabin se zpočátku profiloval jako brilantní klavírista a autor klavírních skladeb. Později se sice soustředil na rozměrná symfonická díla, která se stala nositeli jeho filozofických vizí, ale komponovat pro klavír nepřestal. V jeho klavírním odkazu, který prošel vývojovým obloukem od chopinovsky laděných „salonních“ kusů až po výbojné opusy, které inspirovaly mnohé pozdější modernisticky smýšlející skladatele, dominují preludia, etudy a sonáty. Skrjabin chápal preludium v návaznosti na Chopina jako samostatně stojící celek, miniaturu sui generis, která rozvedí momentální nápad a na malé ploše zachycuje letmý stav duše. Protagonistka dnešního večera vybrala do programu preludia z několika Skrjabinových cyklů a proložila je preludii Messiaenovými a Čiurlionisovými.

Olivier Messiaen psal svůj cyklus osmi Preludií pro klavír v době, kdy jako dvacetiletý pomalu završoval svá studia na pařížské konzervatoři. Navázal v něm na klavírní Preludia Clauda Debussyho, vtiskl mu impresionistickou barevnost, každé preludium – stejně jako Debussy – opatřil programním názvem a navíc popisem odkazujícím k barvám: První preludium „Holubice“ je oranžové, s fialovým žilkováním; Sedmé preludium „Tichý nářek“ je sametově šedé, s fialovými a zelenými odlesky (připomeňme, že podobně synesteticky přiřazoval barvy k hudbě i Skrjabin ve svém Prometheovi). Už zde se ale projevil zárodek Messiaenovy duchovní mystiky: holubicí je nejspíš myšlena skladatelova matka, která krátce předtím zemřela, tichý nářek patří synovi truchlícímu nad jejím skonem…

Mikalojus Konstantinas Čiurlionis je světově proslulým symbolistním malířem a ceněným skladatelem, zakladatelem litevské národní hudby, mj. autorem dvou symfonických básní
V lese a Moře, které jsme mohli v nedávných letech slyšet i v Brně. Jeho doménou však byla tvorba pro klavír. Během studijních let se v ní podobně jako Skrjabin vyrovnával se chopinismy: v Chopinově duchu psal mazurky, nokturna či preludia. Postupně ale dokázal svým klavírním miniaturám vtisknout osobité pojetí opřené o sílící podíl polyfonie a chromatiky a také o výrazný prvek v podobě figurativního ostinata, které je vlastní litevským lidovým písním. Čtyři preludia, která Onutė Gražinytė zařadila do programu svého recitálu – h moll, H dur, Des dur a F dur/a moll –, pocházejí z Čiurlionisova ranějšího tvůrčího období, přesto už v nich je jejich autor snadno rozpoznatelný.

Litevec Alvidas Remesa je autorem převážně chrámových děl. Duchovní tematika ovšem výrazně proniká i do jeho koncertní tvorby. Programní cyklus Stigmata je věnován stigmatizaci sv. Františka z Assisi. V pěti miniaturách se zrcadlí pět ran, které podle tradice utrpěl Ježíš Kristus na těle při ukřižování a které se na stejných místech objevily u těch, jež Ježíš chtěl obdarovat. Prvním byl právě František z Assisi; stalo se tak na hoře Verně roku 1224.

Vytautas Bacevičius nebyl mezi svými sourozenci sám, kdo se dokázal uplatnit v umělecké sféře. Jeho bratr Kiejstut vystupoval jako klavírista a působil jako rektor konzervatoře v Lodži, ze sester vynikla zejména Grażyna Bacewicz (1909–1969), houslistka a skladatelka evropského významu, a konečně Wanda byla svého času známá literátka. Zatímco tito cítili svou spřízněnost s kulturou polskou, Vytautas se považoval po otci za Litevce (proto také trval na litevské podobě svého jména). V meziválečných letech se spolu s Jeronimasem Kačinskasem, žákem Aloise Háby z Pražské konzervatoře, podílel na utváření litevské hudební moderny. Za války emigroval do Spojených států, odkud se již nevrátil. Na sklonku života dospěl k vizi „kosmické hudby“, jíž vědomě navázal na pozdního Skrjabina. Poema č. 4 začíná nápadnou aluzí na Tristanův leitmotiv z předehry k Wagnerově opeře Tristan a Isolda. Navazuje na tristanovskou chromatiku, její vyznění je však ryze impresionistické.

Druhá sonáta Grażyny Bacewiczové je ve společnosti miniatur (nebo cyklů miniatur) v programu recitálu jedinou rozsáhlejší skladbou. Byla napsána v politicky turbulentní době roku 1953 a premiérována v prosinci téhož roku autorkou ve Varšavě. Obsahovou závažností navazuje na předchozí vývoj této formy, ctí minulost, ale reflektuje dobový zvukový svět. Druhá sonáta Bacewiczové se řadí k reprezentativním skladbám klavírní literatury 20. století a k repertoárovým konstantám dnešních klavíristů.

Také cyklus čtyř Dubnových preludií brněnské rodačky Vítězslavy Kaprálové, jejíž slibně se rozvíjející kariéru ukončila předčasná smrt, patří k repertoárovým klavírním skladbám. Vznikl roku 1937, skutečně „dubnové“ je však jen první preludium; další dvě byla napsána v květnu a poslední v září. Kaprálová věnovala preludia Rudolfu Firkušnému. Ten je také provedl na svém pařížském koncertě v lednu 1940. Dubnová preludia potvrzují, že Kaprálová už ve velmi mladém věku dosáhla tvůrčí zralosti.
Z textu Vítězslava Mikeše

Onutė Gražinytė

Onutė Gražinytė (*1996) se narodila ve Vilniusu do muzikantské rodiny (např. její otec Romualdas Gražinis je významným sbormistrem, starší sestra Mirga Gražinytė-Tyla je světoznámou dirigentkou). Na klavír začala hrát v pěti letech pod vedením matky, později ve výuce pokračovala na Čiurlionisově umělecké škole. Od roku 2015 studovala jako stipendistka Nadace Yehudi Menuhina u Rolanda Krügera na Vysoké škole hudby, divadla a médií v německém Hannoveru. Kromě toho absolvovala množství mistrovských kursů u významných osobností klavírní interpretace (Ewa Kupiec, Andrej Gavrilov, Ronald Brutigam, Maurizio Moretti ad.) a je laureátkou významných mezinárodních klavírních soutěží. Jako sólistka vystoupila s Litevským státním symfonickým orchestrem, Orchestrem salcburského Mozartea, Lyonským národním orchestrem a dalšími symfonickými tělesy. Onutė Gražinytė je rovněž milovnicí komorní hudby; v tomto žánru si obzvláště oblíbila hraní v duu s violoncellem a v komorní souhře nezřídka zasedá i za cembalo. Její klavírní recitály obdivovali posluchači nejen na domácí půdě, ale také ve Švýcarsku, Itálii, Rakousku, Německu, Estonsku, Nizozemí, Polsku, Francii nebo Dánsku.
Více na www.onute-grazinyte.com

Program koncertu ke stažení zde.