Filharmonie Brno se od svého počátku profilovala jako janáčkovský orchestr a přispěla tak výrazně k tomu, že se Brno, v němž Leoš Janáček vytvořil prakticky celé své dílo, stalo živým ohniskem jeho hudby. Od svého založení v roce 1956 hraje filharmonie na domácích i zahraničních koncertech Janáčkovu hudbu prakticky pořád; natočila také, a to několikrát, jeho kompletní symfonickou a kantátovou tvorbu.

Ve svém sídelním městě orchestr nabízí bohatou a objevnou koncertní sezonu. Velké symfonické koncerty se konají v Janáčkově divadle, komorněji laděný repertoár pak v sídle Filharmonie Brno, v novorenesančním sále Besedního domu. Orchestr také vystupuje na historickém nádvoří brněnského hradu Špilberk, kde každoročně pořádá letní Mezinárodní hudební festival Špilberk, v brněnských chrámech a v dalších prostorách.

Ve své vlasti je Filharmonie Brno především pravidelným účastníkem význačných festivalů (Pražské jaro, Moravský podzim, Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka). Orchestr je častým hostem prestižních zahraničních pódií, v sezoně 2021/2022 ho čeká například turné v Jižní Koreji a Velké Británii.

Skupina prvních houslí je nositelkou četných „nej“: je nejpočetnější orchestrální skupinou a ve svém nejstabilnějším umístění (vlevo od dirigenta) je nejlíp vidět i slyšet – to také proto, že ze všech smyčcových skupin hraje skoro pořád nejvyšší hlas, obsahující většinou také největší počet tónů.

Pavel Wallinger

koncertní mistr

Marie Petříková

koncertní mistryně

Leoš Zavadilík

Marie Pšenicová

Irena Hůrková

Vladimír Lžičař

Dana Suková

Jiří Kopecký

Mária Fiľová

Olga Drápelová

Jaromír Graffe

Jan Vašta

Barbora Gajdošová

Pavel Oračko

Renáta Staňková

Hiroaki Matsui (Goto)

Terezie Vargová

Kristýna Jungová

Probíhá konkurz

Hrát příslovečné druhé housle náleží v obecném povědomí méně významným členům lidského společenství. Při hodnocení kvality smyčcové sekce si však zkušený dirigentský host všímá především sekundu: stejně jako v kvartetu dokáže dokonalý sekundista přijímat podněty od prvního houslisty, opětovat je výrazněji, aby na sebe upozornil a v pravém okamžiku se ujmout iniciativy.

Bohumír Strnad

Jiří Víšek

Dorothea Kellerová

Lenka Zichová

Antonín Formáček

Jakub Výborný

Jana Horáková

Filip Kostelecký

Ludmila Netolická

Jan Rybka

Alena Pavlušová

Tomáš Vinklát

Sakura Ito

Probíhá konkurz

Neobsazené

Violisté jsou smutnými hrdiny nesčíslných vtipů, narážejících na jejich nenápadnost právě uprostřed orchestrálního zvuku; poněkud vlídnější hodnocení hovoří o viole jako o nástroji, jejž v orchestru není slyšet, ale jenž tam chybí, pokud nehraje. Skutečně dobří dirigenti však dokáží nenapodobitelný zvuk violy plně uplatnit a o violistech mluví jako o aristokracii orchestru.

Petr Pšenica

Julián Veverica

Karel Plocek

Emil Machain

Tomáš Kulík

Jan Kuchař

Zbyněk Volf

Martin Heller

Otakar Salajka

David Šlechta

Klára Hegnerová

Aneta Habšudová

Neobsazené

Violoncellisté si na nenápadnost stěžovat nemohou: rozměry jejich nástroje a jeho nosný zvuk v celé šíři jeho podivuhodného rozsahu činí z violoncellové skupiny jakýsi mužný protějšek privilegovaných primistů – tím spíše, že ji v této roli podporují i skladatelé posledních tří století.

Lukáš Polák

koncertní mistr

Michal Greco

Eva Koválová

Pavla Vydrová

Michal Hreňo

Radan Vach

Rudolf Mrazík

Iveta Vacková

Pavlína Jelínková

Katarína Madariová

Lukáš Svoboda

Základní úlohu kontrabasistů jako basové opory celého orchestru zná každý; málokdo si však uvědomuje, že některé paritury po nich požadují – aspoň místy – stejnou pohyblivost jako po prvních houslistech a že tudíž právě na jejich technické pohotovosti a zvukové kultuře závisí v tom okamžiku srozumitelnost a kvalita celé orchestrální interpretace.

Marek Švestka

Ondřej Sejkora

Martin Šranko

Martin Sedlák

Vojtěch Velíšek

Miloslav Raisigl

Jaromír Gardoň

Barbora Opršálová

Jan Hajný

Anežka Moravčíková

Flétnist(k)u poznáte podle toho, že drží svůj nástroj napříč. Třebaže patří mezi nástroje dřevěné, vyrábí se dnes flétna většinou z ušlechtilých kovových slitin, a třebaže disponuje rafinovanou soustavou klapek, tvoří její hráč(ka) tón stejným způsobem jako hráči před mnoha sty lety.

Martina Venc Matušínská

Petr Pomkla

Karolína Korcová

Aneta Herková

František Kantor

Hobojisté se vesměs – alespoň při hraní – tváří přísně; to ovšem není dáno nějakou jejich společnou povahovou vlastností, nýbrž požadavky nátisku, jímž ovládají mezi svými rty dvojitý hobojový plátek a utvářejí tak charakteristický hobojový zvuk.

Anikó Kovarikné Hegedüs

Barbora Trnčíková

Zdeněk Nádeníček

Catherine Zatloukalová

Marcela Tománková

Klarinetisté disponují nástrojem krásně znělým ve všech polohách svého záviděníhodného rozsahu; ti skutečně dobří navíc dokáží využít jeho mimořádných dynamických (a frázovacích) možností a učinit jej zvukovým tmelem celé dřevěné sekce, prostředníkem mezi jejími zvukově rozdílnými členy.

Emil Drápela

Lukáš Daňhel

Stanislav Pavlíček

Jiří Sedláček

Petr Kavalír

Fagotisté se těší podobné „pozornosti“ jako violisté; budiž však řečeno, že fagot uniká už hodně dlouho své úloze basového základu dřevěné sekce (tu ponechává kontrafagotu) do slyšitelnějších a oceňovaných poloh orchestrálních sól.

Jozef Makarovič

Dušan Drápela

Petr Hlavatý

Jana Košnářová

Jiří Jakubec

Hráčů ve skupině lesních rohů bývá víc než v ostatních skupinách žesťové sekce; vedle nádherných sólových výstupů, jimiž se symfonická literatura hemží, přednášejí hornisté tradičně ve čtyřech klasické lovecké scény vonící čerstvým jehličím.

Karel Hofmann

Milan Mrazík

Igor Michalík

Petr Chomoucký

Miloš Kovařík

David Ryšánek

Probíhá konkurz

Vzhledem ke svým rozměrům je trubka nástrojem podivuhodně průrazným; už trojice trumpetistů dokáže dát zvuku velkého orchestru nádherný kovový třpyt. A naopak: dovedeme si představit něco melancholičtějšího než sólo osamělé trubky?

Ondřej Jurčeka

Dávid Pollák

Jan Broda

Vojtěch Novotný

Petr Hojač

Na trombonistech je ze všech dechových hráčů nejvíc vidět, když hrají – a mají-li být také slyšet, dokáží se náležitě prosadit. Jinak jsou – stejně jako ostatní hráči středních poloh – nenápadnou, ale tím nezbytnější zárukou kvality celkového zvuku svého orchestru.

Jiří Vydra

Jaroslav Zouhar

Jakub Pavluš

Pavel Šuráň

Pavel Debef

Tubista je jako žesťový basový hlas na celý orchestr sám. Díky rozměrům svého nástroje, na němž je všechno velké, na to stačí; a ač to vypadá neuvěřitelně, dokáže tento hlas rozhýbat jako houslový virtuos ten svůj.

Petr Jirák

Kolik druhů bicích nástrojů předepisují dnešní skladatelé, nelze vlastně spočítat; hráči brněnské filharmonie jich mají ve svém instrumentáři na dvě stovky a jejich hráčská technika tak musí být opravdu mnohostranná. Zakládají si však na tom, že do svých nástrojů – v rozporu s obecným míněním – netlučou, nýbrž na ně opravdu hrají.

Lukáš Krejčí

Radek Tomášek

Petr Hladík

Tomoe Sonoda

Maximilian Jopp

Harfistku lze uvést v ženském rodě, protože muž u harfy bývá výjimkou (v brněnské filharmonii se za půlstoletí její existence dosud nevyskytl). Do zlatého rámu plného třpytivých strun se ostatně líbezný ženský zjev hodí líp než cokoli jiného.

Ivana Švestková