2 různých koncertů -20% / 3 koncertů -30% / 4 koncertů -40% / 5 a více koncertů -50%
Popis
VIKTORIJA POLJOVA
Poselství jednomu obyčejnému člověku pro housle, vibrafon a smyčcový orchestr
ALFRED SCHNITTKE
Koncert pro klavír a smyčce
GEORGS PELĒCIS
Concertino bianco pro klavír a smyčcový orchestr
JĒKABS JANČEVSKIS
Lignum pro smyčcový orchestr, svilpaunieki (lotyšské lidové okaríny ve tvaru ptáků), zvonkohru a větrnou zvonkohru
OLLI MUSTONEN
Triptych pro smyčcový orchestr
Onutė Gražinytė klavír
Džeraldas Bidva housle
Andrejs Puškarevs bicí nástroje
Kremerata Baltica
Program koncertu ke stažení zde.
Viktorija Poljova (*1962) vystudovala kompozici na konzervatoři v rodném Kyjevě, kde pak v letech 1990–2005 skladbu sama vyučovala. Ve své rané tvorbě byla inspirována hudební avantgardou a polystylovostí. Od konce 90. let zhudebňuje především bohoslužebné texty a její tvorba bývá stylově označována jako sakrální minimalismus, v čemž se inspirovala především díly pobaltských skladatelů, jako jsou Arvo Pärt či Pēteris Vasks. V roce 2010 se Viktorija Poljova spolu s významnými osobnostmi soudobé artificiální hudby (Gija Kančeli, Valentin Silvestrov, Georgs Pelēcis ad.) zúčastnila projektu Gidona Kremera Umění instrumentace, v němž zaranžovala Preludium a fugu fis moll z Dobře temperovaného klavíru Johanna Sebastiana Bacha pro housle, marimbu a cembalo. O rok později se na Kremerovo pozvání stala rezidenční skladatelkou na 30. ročníku festivalu komorní hudby v rakouském Lockenhausu.
Její instrumentální skladba Poselství jednomu obyčejnému člověkumísty připomínající díla hudebních minimalistů pochází z roku 2009 a je určena pro housle (nebo flétnu), vibrafon a smyčcový orchestr. První věta Teplý vítr je naplněna zvukomalebnými prvky znějícími nad pulsujícím rytmem smyčců. Druhá část Ukolébavka pro spícího má meditativní charakter a začíná a končí netradiční hrou smyčcem na kámen vibrafonu. Stále se opakující jednoduché hudební téma je pak vystřídáno melodicky těžko uchopitelnými zvukovými plochami. Závěrečná věta Mettá má vyjadřovat obsah tohoto buddhistického výrazu, který označuje dobrosrdečnost a přání, aby byly všechny bytosti šťastné.
Alfred Schnittke se narodil německým rodičům v Rusku a po druhé světové válce se s rodinou nakrátko přestěhoval do Vídně. Záhy se však vrátil do Moskvy, kde roku 1958 absolvoval konzervatoř, na níž poté vyučoval. Od roku 1970 se věnoval skladbě coby svobodnému povolání. Jelikož se však ve svém nekonvenčním tvůrčím rozletu nehodlal svazovat a podřizovat kulturní doktríně socialistického realismu, nebyly sovětské úřady jeho umělecké činnosti příliš nakloněny. V roce 1990 se proto odstěhoval do Německa, kde žil až do své smrti. Schnittkeho dílo je stylově těžko zařaditelné. Tento autor dokáže komponovat tonálně i atonálně, těží z církevní hudby, jazzu i expresionismu. Inspirace nejrůznějšími vlivy u něj vedla ke zformování vlastní polystylové hudební výpovědi.
Jeho jednovětý Koncert pro klavír a smyčcový orchestr vznikl v roce 1979. V díle naleznete skutečně mnohé: náznaky minimalistických postupů, výrazně kontrastní dynamická pásma, záměrně banální figurativní doprovody sólového nástroje, polyfonní vedení hlasů smyčcového orchestru, okamžiky absolutního ticha a hlavně ostré (nicméně funkční) disonance exponované pomocí pulsujícího tokátového rytmu.
Skladatel a muzikolog Georgs Pelēcis (*1947) se narodil v lotyšské Rize do hudební pravoslavné rodiny. V umění kompozice jej na moskevské konzervatoři vzdělával samotný Aram Chačaturjan. Studoval rovněž hudební vědu, na níž jej zaujala především nizozemská polyfonie 16. století a dílo Giovanniho Pierluigiho da Palestriny. Jako skladatel dokáže spojovat staré hudební tradice s harmonickými a formovými výdobytky soudobých
skladebných tendencí. Jeho tvorba bývá spojována s principy tzv. nové jednoduchosti. Je autorem instrumentálních skladeb, mezi nimiž dominují obzvláště koncertantní díla pro nejrůznější nástroje. Concertino bianco pro klavír a smyčcový orchestr, v němž se sólista pohybuje pouze po bílých klávesách, vzniklo roku 1983. Skladba začíná tiše a meditativně. Klavír i orchestr se společně se sólem v houslích postupně rozezpívají a vyústí do poklidné, nicméně vroucí střední části. Výraznou tempovou hybnost nacházíme až v závěrečné větě s dominujícím rozjásaným tématem.
Přední lotyšský skladatel mladší generace Jēkabs Jančevskis (* 1992) získal nejprve vzdělání jako klavírista a sbormistr, jelikož jej však od dětství zajímala kompozice, studoval tento obor na Hudební akademii Jāzepse Vītolse v rodné Rize. V roce 2019 získal hlavní cenu na Mezinárodní přehlídce nových skladeb pořádanou organizací UNESCO v kategorii do třiceti let. Námětem jeho děl mohou být na jedné straně hluboké existencionální otázky, nebo naopak ironie, kterou uplatil např. ve skladbě Bláznivé dny, v níž se vysmívá absurditě předvánoční nákupní horečky. Příkladem první skupiny skladeb může být dílo Lignum z roku 2017, které si objednala Kremerata Baltica a pro něž její autor zvolil netradiční obsazení. Kompozice je totiž určena pro smyčcový orchestr obohacený o zvonkohru, větrnou zvonkohru a nástroje zvané svilpaunieki, což jsou lotyšské lidové okaríny ve tvaru ptáků. Skladba je inspirována knihou Rozhovory se stromy a ptáky, v níž autor nabádá moderního člověka, aby více naslouchal hlasu přírody a komunikoval s ní. Příroda totiž nemusí být pro lidstvo pouhým materiálním zdrojem, nýbrž také přítelem a inspirativním rádcem. Sám Jēkabs Jančevskis o svém díle řekl: „Tato skladba zobrazuje mé naslouchání přírodě, v níž stromy vrhají své velké stíny, kde se chvěje listí a lesní šepot a poryvy větru se spojují do čtyř nepopsatelně krásných lotyšských ročních období.“
Rodák z předměstí finských Helsinek a laureát Ceny Paula Hindemitha z roku 2019 Olli Mustonen (* 1967) je znám jako komponující pianista. V osmi letech se stal žákem kompozice u renomovaného finského skladatele Einojuhaniho Rautavaary. Coby proslulý instrumentalista známý z mnoha sólových recitálů a vystoupení se špičkovými světovými tělesy se specializuje především na klavírní tvorbu Ludwiga van Beethovena. Oceňovaná je mj. jeho nahrávka Šostakovičových 24 preludií a fug, jimiž se rád nechává inspirovat i ve své kompoziční činnosti. Jeho skladby jsou víceméně tonální a pregnantně rytmické. Odkazují k neoklasicismu, neoromantismu, ale též minimalismu. Pro jeho tvorbu je charakteristická také hra se zvukovou barvou. Triptych autor původně zkomponoval pro tři violoncella a capella na objednávku fyzika Sama Steppela, jež chtěl tímto dílem uctít památku své zesnulé ženy Barbary. Charakter tří kontrastních vět této skladby naprosto odpovídá jejich názvům: tajuplné a záhadné Misterioso, divoké a temperamentní Furioso a závěrečná část nazvaná Ad astra, která dle slov samotného skladatele: „… začíná jako poněkud disonantní a těžká passacaglia, ale ve svém závěru stoupá do extatických a povznášejících výšin.“ Verze pro smyčcový orchestr, která na festivalovém večeru zazní, vznikla v roce 2014.
Z textu Petra Ch. Kaliny
Onutė Gražinytė
Litevská klavíristka Onutė Gražinytė se narodila ve Vilniusu do muzikantské rodiny. Na svůj nástroj začala hrát v pěti letech pod vedením matky, později ve výuce pokračovala na Čiurlionisově umělecké škole. Od roku 2015 studovala jako stipendistka Nadace Yehudi Menuhina u Rolanda Krügera na Vysoké škole hudby, divadla a médií v německém Hannoveru. Kromě toho absolvovala množství mistrovských kurzů u významných osobností klavírní interpretace (Ewa Kupiec, Andrej Gavrilov, Ronald Brutigam, Maurizio Moretti ad.) a je laureátkou významných mezinárodních klavírních soutěží. Jako sólistka vystoupila s Litevským státním symfonickým orchestrem, Orchestrem salcburského Mozartea, Lyonským národním orchestrem a dalšími symfonickými tělesy. Onutė Gražinytė je rovněž milovnicí komorní hudby; v tomto žánru si obzvláště oblíbila hraní v duu s violoncellem a v komorní souhře nezřídka zasedá i za cembalo. Její klavírní recitály obdivovali posluchači nejen na domácí půdě, ale také ve Švýcarsku, Itálii, Rakousku, Německu, Estonsku, Nizozemí, Polsku, Francii nebo
Dánsku.
Vice na www.onute-grazinyte.com
Kremerata Baltica
Smyčcový orchestr Kremerata Baltica založil roku 1997 významný lotyšský houslista Gidon Kremer, když kolem sebe shromáždil pečlivě vybrané mladé nadšené muzikanty zejména z Pobaltí, s nimiž začal naplňovat svědomitě sestavovanou a neotřelou dramaturgii. Existence souboru inspirovala vznik nových děl od takových osobností, jako jsou Arvo Pärt, Gija Kančeli, Pēteris Vasks a další významní skladatelé soudobé hudby. Od svého založení těleso odehrálo na tisícovku koncertů ve více než 50 zemích a 600 místech. Kremerata Baltica získává za své nahrávky pravidelně prestižní ocenění – např. její album s díly Mieczysława Weinberga pod labelem ECM bylo v roce 2015 nominováno na cenu Grammy, záznam klavírních koncertů Dmitrije Šostakoviče s Annou Vinnickou pak o rok později získal cenu ECHO Klasik. Skvělé interpretační výkony souboru také podnítily vznik úprav několika významných smyčcových kvartetů pro smyčcový orchestr.
Více na www.kremeratabaltica.com
Pod záštitou J.E. Elity Kuzmy, velvyslankyně Lotyšské republiky v České republice.
