SCHUMANN & ŠOSTAKOVIČ

ROBERT SCHUMANN Violoncellový koncert a moll op. 129
DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ Symfonie č. 4 c moll op. 43

Steven Isserlis violoncello
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies

Program koncertu ke stažení zde.
Obsazení koncertu zde.

Steven Isserlis
Legendární britský violoncellista pravidelně koncertuje s předními světovými symfonickými tělesy (Berlínští filharmonikové, Londýnská filharmonie, orchestr lipského Gewandhausu, Vídeňští filharmonikové, Losangeleská filharmonie atd.), s komorními orchestry (Skotským, Australským, Curyšským, Mahlerovým, či se St Paul Chamber Orchestra) a se soubory dobových nástrojů (Orchestra of the Age of Enlightenment, Philharmonia Baroque Orchestra). V klasických programech nezřídka diriguje komorní orchestry od sólového violoncella. Premiéroval řadu nových děl, které mu byly napsány na míru (The Protecting Veil Johna Tavenera, Lieux retrouvés Thomase Adèse či Jednovětý koncert Wolfganga Rihma), zajímá ho také poučená interpretace staré hudby.

Bytostný romantik Robert Schumann

Robert Schumann (1810–1856) se svou ženou Clarou v roce 1850 opustil Sasko a odebral se do Düsseldorfu, kde získal místo hudebního ředitele. Příznivé prostředí s poklidnou porýnskou krajinou probudilo ve skladateli novou tvůrčí sílu, která se projevila nejen v rychlosti vzniku nových děl (mj. Violoncellový koncert a moll, Symfonie č. 3 Es dur „Rýnská“), ale i v bohaté invenci, jíž byla tato díla naplněna. Violoncellový koncert a moll patří k vrcholným dílům violoncellové romantické literatury. Jak je pro Schumanna příznačné, skladba je koncipována symfonicky: na sólistu sice klade vysoké technické nároky, ale potlačuje virtuózní okázalost ve prospěch hudebně-filozofického sdělení.

50 let bez Šostakoviče

Ruskou kulturou se jako nit vine pravoslavná tradice „bláznovství pro Krista“, jurodivosti, která se v novodobé historii odpoutala od církevního prostředí a přešla do běžného života. Můžeme přitakat Solomonu Volkovovi, který označil Dmitrije Šostakoviče (1906–1975) za „novodobého“ jurodivého; učinil tak již v předmluvě k proslulým (Šostakovičovým memoárům vydaným pod názvem Svědectví a svou myšlenku rozvedl ve své knize Šostakovič a Stalin: umělec a car z roku 2004, v níž narýsoval spojnici mezi Alexandrem Puškinem, Modestem Musorgským a právě Šostakovičem jakožto mezi hlavními představiteli jurodivých v novější ruské kultuře. Na konci ledna 1936 byl Šostakovič v reakci na jeho operu Lady Macbeth mcenského újezdu označen za formalistu. Článek nadepsaný Chaos místo hudby a otištěný v hlavním prorežimním listu Pravda byl nemilosrdným ortelem vyneseným z nejvyšších politických pater. Veřejná represivní kampaň, a každodenní strach o život svůj a svých blízkých Šostakoviče přiměly k tomu, aby si nasadil masku, a to jak ve své tvorbě, tak i v chování a promluvách; nešlo nikdy s určitostí odhadnout, co se pod touto maskou – mnohdy nabývající podoby sarkasmu či groteskního varování – ve skutečnosti skrývalo. S tímto vědomím je třeba přistupovat k celému Šostakovičovu následujícímu tvůrčímu odkazu.

Šostakovičova Čtvrtá

Symfonie č. 4 c moll z roku 1936 bývá charakterizována jako „znějící panorama Sovětského svazu 30. let“. Je to panorama monumentální a děsivé zároveň, s prvky sarkasmu a ironie pro Šostakoviče tolik příznačnými. Vznikala právě v době agresivního útoku (nejen) na jejího autora. Šostakovič symfonii přesto dokončil a svěřil ji k provedení Leningradské filharmonii. Místo premiéry se však objevilo strohé oznámení, že k ní skladatel nedal souhlas – dnes víme, že to bylo způsobeno sebezáchovou. Šostakovičovi šlo o život, dokonce sám pomýšlel na sebevraždu… V roce 1945 spolu s Mieczysławem Weinbergem zahrál na neveřejném koncertě vlastní úpravu symfonie pro dva klavíry, postupně se však smířil s tím, že Čtvrtá symfonie provedena nebude. K její premiéře došlo teprve čtvrtstoletí po jejím vzniku, 30. prosince 1961. „Tehdy to vypadalo tak, že uvedení mých skladeb přináší jenom samé potíže. Malé operní divadlo přivezlo do Moskvy Lady Macbeth – a byl z toho Chaos místo hudby. Velké divadlo provedlo můj balet a tumáš, Baletní faleš. A co by se stalo, kdybych tehdy neodložil provedení Čtvrté symfonie? Kdo ví? Snad by nikdo neřekl ani slovo, možná by se má skladba dokonce líbila. Prognóza však byla fatální.“ (Svědectví, Praha 2005)

V rámci cenově výhodné Sezony na míru koncert koupíte v průběhu celé sezony. Při jejím sestavování v košíku nezadávejte žádnou slevu, systém zohlední počet vstupenek na koncerty v košíku a podle toho Vám cenu automaticky sníží.

Poslechněte si: