MUSICIRCUS

Erik Satie PARADE, John Cage CHEAP IMITATION, MUSICIRCUS

Brno Contemporary Orchestra (BCO), dirigent Pavel Šnajdr

ENH All Stars (CZ, SK etc.)

Závěr letošní Expozice nové hudby nebude jen koncertem. Bude to obřad – radostný, svobodný a nepředvídatelný. Završení festivalu ve znamení Erika Satieho a Johna Cage přinese večer, který zpochybňuje hranice mezi pódiem a hledištěm, skladatelem a posluchačem, hudbou a životem.

Satieho Parade – groteska, která změnila hudební divadlo

Baletní Parade, vzniklý z nápadu básníka Jeana Cocteaua, byl skandálem ještě předtím, než ho kdokoliv slyšel. Satie odmítl použít svou dřívější hudbu (Tři kusy ve formě hrušky) a napsal zcela novou partituru, která Cocteaua nadchla. Ten přizval ke spolupráci i Pabla Picassa, který vytvořil výpravu a kostýmy. Celý projekt zaštítil Sergej Ďagilev se svým Ruským baletem.

Premiéra v roce 1917 skončila hádkami a potyčkami v hledišti. Satieho hudba, do které přibyly zvuky klaksonu, psacího stroje nebo revolveru, provokovala stejně jako Picassovy kubistické kostýmy a baletní scéna z prostředí pouličních umělců. Následoval skandál i soud. Když vlivný kritik Jean Poueigh napsal drtivou recenzi, poslal mu Satie pohlednici s urážkou – a šel za to na osm dní do vězení.

Dnes je Parade považována za jedno z nejvýznamnějších děl performativního umění 20. století. V Brně zazní v koncertní podobě bez baletu, a to v úpravě, kterou ke stému výročí pařížské premiéry připravil v roce 2017 Pavel Šnajdr pro BCO.

Cageova Cheap Imitation – hlubší než originál?

Když John Cage nemohl kvůli autorským právům použít Satieho Socrate, napsal místo toho vlastní skladbu. Cheap Imitation je v mnohém věrná – respektuje rytmus a formu –, ale hudební obsah je Cageův: nová melodika, jednohlasé linky a jemná transpozice. Skladba vznikla narychlo pro choreografii Merce Cunninghama a stala se klíčovým dílem Cageova pozdního období.

Cage ji dokonce sám nahrál, přestože jej už sužovala artritida. Byla to poslední skladba, kterou sám hrál. A jak sám přiznal, právě tato imitace mu vrátila chuť komponovat „tradičním způsobem“, tedy opět „psát noty“.

Na Expozici zazní orchestrální verze, kterou Cage považoval za jednu z nejzdařilejších – ve světě ji proslavil Dennis Russell Davies, v Brně ji nastudovalo Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra.

Musicircus – hudební utopie Johna Cagea

Vrchol večera – a možná i celého festivalu. Musicircus není skladba v tradičním slova smyslu. Je to prostorový, otevřený a kolektivní zvukový experiment. Cage se k němu inspiroval svými zážitky z hlučných španělských ulic, které navštívil jako mladík. O mnoho let později přišel s myšlenkou, že „hudba je ve skutečnosti naše pozornost – a záleží jen na nás, čemu ji věnujeme“.

Hudebníci hrají současně na jednom místě. Bez koordinace, bez dirigenta. Každý hraje, co chce. Jediná podmínka: nedostane za to zaplaceno.

„Více než hudba mě zajímají otázky sociální. Musicircus je experiment hledání nových forem soužití. Ukazuje pluralitu stylů, osobních estetik a to, že i bez jednotícího principu můžeme spolu tvořit celek vyššího řádu.“ – John Cage

Musicircus je tak víc než koncert – je to hudební komunita v přímém přenosu. Všichni zúčastnění se stanou součástí jednoho velkého organismu zvuku a prostoru. Publikum může volně procházet, zastavovat se, naslouchat… a společně s účinkujícími posledních pěti ročníků Expozice zakončit tento jedinečný satieovský ročník.