... k Rodinnému abonmá 59. sezony


Vážený pane Mikeši,

 

již třetím rokem jsem předplatitelem Rodinného abonmá. Chtěla bych se vyjádřit k 59. sezóně a hlavně k závěrečnému koncertu s názvem „Hurá do ZOO!“. K některým bodům připojuji také stručně reakci mých vlastních dětí (3, 5 a 6 let).

Celková atmosféra, program a obsazení letošních koncertů pro děti mě doslova nadchly, oceňuji hlavně toto:

 

1) Účinkující

Mezi účinkujícími téměř všech koncertů rodinného cyklu bylo mnoho dětí a mladých muzikantů na amatérské nebo profesionální úrovni. Měli často možnost promluvit o svém životě s hudbou, o zkušenostech, plánech do budoucna apod. Bylo to vždy velmi podařené, často vtipné, příjemné a myslím i motivující (moje děti na to reagovaly, ptali se atd.).

Jsem ráda, že celý cyklus není pod vedením jednoho dirigenta, měli jsme možnost poznat různé dirigenty, to bylo určitě obohacující.

 

2) Program

Program všech koncertů mi připadal celkově vkusný, vhodně vybraný a zajímavý. Myslím, že se celkem potvrdilo, že nemusíme publiku předkládat jen známé (a trochu povinné) skladby typu „Slovanské tance“ a „Ave Maria“. Díky, že zařazujete skladby z 20. století a díla soudobých autorů. Nevím, jestli bylo úplně vhodné postavit celý koncert „Slyšet jinak“ na dvou soudobých skladbách, mohlo to někomu připadat už posluchačsky příliš náročné, moje děti to ale zvládly.

Každý koncert provázela nějaká myšlenka, moderování bylo zajímavé a vkusně vtipné nejen pro děti, ale i pro rodiče (vždy jsem si to užila i já). Koncerty neměly atmosféru povinného „výchovného“ koncertu ani podbízivé zábavné estrády. Myslím, že to bylo dané dobrou režií a vydařeným průvodním slovem (nejvíce příjemné bylo asi moderování Ondřeje Havlíka).

 

3) Účast dětí z publika

Pro starší děti určitě vítám možnost tvůrčích setkání s „opravdovým skladatelem“ a následné provedení na koncertě rodinného abonmá.

 

4) Hurá do ZOO!

Poslední koncert s panem dirigentem Milošem Machkem byl poněkud jiný. Styl uvádění, příběhy doprovázející koncerty a humor pana dirigenta znám již z minulých let, tentokrát to bylo podobné. Uvádím dva body, proč mi tento koncert i ostatní koncerty s panem Machkem připadaly nešťastné.

a) Celý příběh se ZOO byl vymyšlen tak, aby se na něj daly napasovat skladby, takže působil dost uměle, navíc se zcela ztrácela kontinuita příběhu a publikum se ke konci koncertu při jeho čtení dost nudilo (o tom svědčí i fakt, že pan dirigent si byl nucen udržovat pozornost školskými prostředky typu „Děti, dávejte pozor, jestli uslyšíme spadnout špendlík.“). Nevím, kdo tyto příběhy pro koncerty s panem Machkem píše, ale již minulý rok a i tentokrát to bylo, myslím, „choré“. Napadá mě, jestli je vůbec nutné, aby se během koncertu něco zdlouhavě četlo.

b) Celková atmosféra koncertu připomínala právě zmíněnou podbízivou zábavnou schow, k čemuž přispěly „laciné“ vtipy a herecké projevy pana dirigenta typu hlasité kdákání slepice apod. Bylo to skutečně dost nevkusné a k nevydržení. Nemyslím si zkrátka, že je nutné něco takového nabízet dětem, abychom je naučili chodit na koncerty.

 

Děkuju za přečtení mých poznámek. Na závěr chci poděkovat za přípravu celého Rodinného abonmá, chodíme rádi, budeme chodit i dál.

 

S pozdravem

 

Martina Francová

(37 let)


Copyright © 2009 Filharmonie Brno  |  Publikováno systémem inCMS  |  Tvorba webových stránek Inexes